15. 8. 2011
Hurá! Konečně jsme se dočkali. Ve 14:00 naše pracovní skupina z CKE mává Budějcům z vlaku a míří do Skotska. První zastávka nás čeká už v Plzni, kde se musíme přesunout z vlakového nádraží na autobusové, odkud nás v 18:45 nabere Student. Jako Plzeňák vim, že dvě a půl hodiny na přestup je až až. Nicméně nebylo tak obtížné, přemluvit ostatní, abychom jeli trolejí a v ušetřeném čase, zašli na pívo do Hamburku. Trochu to komplikuje Míšin příjezd z Prahy na autobusák, ale i to se nakonec zvládlo a Svijanské pivko bodlo a Míša si aspoň trošku zajezdila po Plzni 
. Na poslední chvíli naskakujeme V 19:15 do žlutého autobusu a Petr odhaduje, za jakou dobu bude potřebovat močit. Máváme i Plzni a Míříme na Londýn. A protože biologové jsou fakt všude, potkáváme se zde s našim kamarádem Jindrou.
16. 8. 2011
Cesta autobusem proběhla bez problémů. Já jsem se těšila na putování pod La Manchem, což nakonec byla pěkná nuda. No každopádně ve 12:00 přijíždíme do Londýna.
Mááá uctaaa Londýne!
Zlámaný vylézáme z autobusu a hledáme nástupiště, ze kterého budeme následující den pokračovat do Edinburgu. Po nějaké době jsme ho našli a pod Petrovo vedením míříme do hostelu kde máme zamluvené ubytování na noc. I hostel jsme našli celkem bez problémů a zjišťujeme, že je zde docela příjemné posezení a všichni už jsme natěšený na nějaké to pivko. A tak hned po shození batohů na pokoje se scházíme u výčepu a ochutnáváme první pintu piva Forst. Po pivu jsme se vydali na prohlídku města. Jelikož každý chtěl vidět něco jiného, rozprchli jsme se všude možně. Ve výsledku pak stejně viděli všichni totéž Big Ben, Trafalgar square, Backingham palace, Hide park atd.
Večer se však naše touhy opět spojily a sešli jsme se v jednom restauračním zařízení. Báli jsme se, že si jako poměrně velká skupina turistů, nebudeme mít v hospodě kam sednout. Naopak. V Londýně je zvláštním zvykem stát s pivem venku na stojáka. Takže poté, co jsme se „probojovali“ davem před dveřmi, jsme vešli do téměř prázdné hospody, kde jsme si krásně zabrali největší stůl. Tady už byl pivní výběr větší: Bombardier, Young, IPA Green, John Smith. Naleznout potom cestu do hostelu už nešlo tak úplně snadno, neboť naše navigace (Petr Veselý) neustále ukazovala všemi směry.
17. 8. 2011
Ráno se po snídani v hostelu přesouváme na autobus do Edinburgu. Cesta byla bez problémů, až na silně zapáchající záchod. Nutno podotknout, že místní řidiči jsou, na rozdíl od těch našich, velice příjemní. S lidmi se už z dálky zdraví a s nechápavými turisty mají více než trpělivost . Takže řidiči dostávají palec nahoru. V Edinburgu přestupujeme na bus do St. Andrews. Cesta zase ok a my bloudíme po St. Andrews a heldáme budovu univerzity, kde probíhá registrace na konferenci a máme zde ubytování. Bohužel univerzita má budovy po celém městě a místní nás posílají téměř kamkoliv. Padla tma a my stále nevíme kde budeme spát a kde se zaregistrovat. Nakonec vše dobře dopadlo a nějací místní asi studenti nás poslali správným směrem a budova se našla.
18. 8. 2011
Odpoledne jsme si udělali výlet k móři. No byla to paráda
- racek stříbřitý, mořský, kajky, konipas bílý (černý), buřňáci, rybáci, terej, koliha, volavka popelavá, berneška bělolící, kormoráni, vodouš, ústřičník,
Večer ve zkratce – bar, hospoda – ochutnávka skotské whisky a španělských piv
19.8. 2011
Za zmínku stojí závěrečná společenská událost konference tzv. Ceilith. Nejprve jsme dostali obří večeři o třech chodech a pak nás nutili hopsat celý zbytek večera a tancovat skotské tance. Nicméně jsme více než tancem byli zaskočeni skotským přízvukem a tak jsme se projevili jako zvláštní partička výchoďáků, kteří neumí anglicky, věčně nechápou a neví co mají dělat. Navíc se většina z nás před odjezdem připravila spíš na pozdější trek skrs Cairnogrms než na společenskou událost a tančit tři hodiny v pohorkách bylo poměrně náročné . Ale i tak to byla hezká akce.
20. 8. 2011
Ráno opouštíme St. Andrews a čeká nás přejezd do Cairngorns, na které jsme všichni po konferenci správně natěšení (to ještě nikdo z nás netušil, co tam na nás čeká ).
Cesta busem: St. Andrews – Dundee – Aberdeen – Braemar
V Braemar začíná naše pouť. Po zjištění, že nikdo z nás nemá mapu, zoufale hledíme na všechny světové strany a Majkl se snaží zprovoznit GPS, jsem se rozhodla zainvestovat a jednu mapu pořídit. Po zorientování se vydáváme na cestu k Linn of Dee. Tady kolem už to vypadá jako Skotsko tak, jak jsem si ho vždycky představovala. Kopcovité pláně plné vřesu jimiž protékají bystřiny. No a právě tady začalo naše trápení, které nás provázelo po celou dobu výletu. Miliony, a snad ještě mnohem víc všudypřítomných muchniček nám pěkně znepříjemnily život. Doslova a do písmene MUCHNIČKY NA TĚLEEE … MUCHNIČKY V TĚLEEE … MUCHNIČKY VE VLASEEEECH …. nebylo úniku. Repelent? Jen je rozdráždil a používáme ho spíš jen pro pocit kladení odporu. První den táboříme u řeky. Snažíme se vařit a sčítáme první stovky štípanců.
21. 8. 2011
Ráno se balíme a vyrážíme na celodenní pochod skrz Cairngorms údolím Lairig Ghru. Cílem dne je najít místo na přespání někde pod Devil’s pointem. Počasí je v rámci možností příznivé. Větrno s občasnými přeháňkami nám nevadí a tak jediné co nás s…e jsou ty z…ý muchničky. Ale za chůze tolik nežerou a tak jindy vítané zastávky na odpočinek jsou spíše výjimkou a vykonání potřeby je přímo hororovou záležitostí. Cesta není nijak náročná, v podstatě celá je vedená údolím a na okolní kopce koukáme hlavně z nížiny. Celkem bez problémů se v odpoledních hodinách blížíme k našemu cíli. S radostí zjišťujeme, že pod Devil’s pointem je malá chatka, která je volně přístupná a můžeme v ní přespat. Nemusíme tak stavět stany a můžem na večer uniknout před létajícím morem. Chatka je krásně vybavená dokonce s kadiboudou a já jsem byla celá u vytržení, když jsem tam viděla kytaru. Hurááá miluju Skotsko! Ale bohužel byla rozladěná natolik, že jsem nebyla schopná jí naladit do nějakého rozumného stavu a kytarový večer se nakonec nekonal. Ale byla tam .
Necháváme v chatce batohy a jdeme na nad námi se týčící 1004 m vysoký Devil’s point. Výstup nebyl dlouhý ale znepříjemňoval nám ho déšť. Nicméně nahoře se mraky rozestoupily a my se mohly pokochat nádherným výhledem do údolí, kterým se překrásně vlnila řeka. Společné foto na vrcholu a jdeme zase zpátky k chatce. Chystáme se ke spánku a hrajeme Bang. Já jsem měla ještě jeden takový geniální nápad. Jít se umýt do nejbližší bystřiny. No chyba to byla přátelé. Jen co jsem si sundala svršky, zbystřily mě miliony muchniček. Jestli někdo ten výjev viděl, musel se hodně pobavit, páč jsem bleskově sebrala všechny věci, ani jsem se neoblíkala a utíkala jsem do chatky. Od té doby na cesty jedině s vlhčenými ubrousky .
22. 8. 2011
Pokračujeme do Aviemore a stihli jsme to poměrně rychle. Cestou snad jediná zajímavost – pozorování jelenů. V Aviemore jsme zprvu nemohli najít kemp, ale nakonec jsme ho našli a dokonce s dámskou slovenskou obsluhou na recepci. To ocenila zejména mužská část naší výpravy. Dámská část výpravy pak ocenila možnost sprchy a bez muchniček ach. A celá naše výprava pak ocenila pizzérii hned vedle kempu, kde proběhla další pivní degustace.
Dále už se náš výlet chýlil ke konci, nic převratného se nestalo a proto už jen heslovitě.
- ráno odjezd busem do Inverness -přestup k Loch Ness
-procházka k jezeru Loch Ness (stateční smočili břicho)
- Majkl s Alčou šli nakoupit piva do obchodu (už nebyly peníze na hospodu) –> obchod skrýval spoustu pivních pokladů
- nepršelo, muchničky žraly lidi jen snesitelně, a tak jsme udělali první posezení před stany (večeře, pivo, bang)
24. 8. 2011
- odjezd Do Inverness – Londýn
25. 8.2011
- příjezd do Londýna
- výběr suvenýrů za poslední zbylé libry (čokolády, kniha)
- odjezd se Student Agency do Plzně
26. 8. 2011
- příjezd ve 4:00 do Plzně
- 6:00 vlak do Budějovic – Bang
Tak ještě přidávám Pivní check list:
Forest Fostr, John Smith, Teneth, Best, Olde English, Peroni, Sun Miguel, Bombardier, Guinnes, Young, Belhaven, Carling